Praha 30. ledna 2002
Michal
David si své sny plní
Kleopatra v plné
zbroji těsně před premiérou
Datum
blížící se premiéry muzikálu Kleopatra už je na
spadnutí. Nové prostory divadla Broadway sice na spadnutí
nejsou, ale vypadá to v nich jako v té eseji
Karla Čapka Jak se dělá divadlo – a co na to autor
hudby, námětu a spolu producent Michal David? “Času
spousta! Vždyť máme ještě pět týdnů!” – To říká,
zatímco na jevišti se dolaďuje zvuk a kostýmy,
techniku však čeká ještě halda, halda práce –
prostě kliďas.
To, že skladatele Michala Davida z konceptu
hned tak něco nevyvede, dokazuje i jeho přístup k interpretům
a technickému personálu při zkouškách. Neustále je
tu slyšet: “Buďte tak hodný, mohl byste, kdyby vám
to nevadilo, kluci, nechci prudit, ale zkusíme to ještě
jednou…” Když je zahnán do úzkých, používá zaklínací
formuli: “To víte, mně to nevadí, ale kdyby to viděl
Renč…” Je to štít, který staví před sebe – přísný
režisér Filip Renč udržuje v mužstvu disciplínu
a zasněný Michal David přivolává hudební múzy k dokonalosti
– dohromady jsou ti dva jádro týmu, který už v březnu
přenese do pražské pasáže kousek historie a slávy
starého Egypta.
Úvodní slovo arbitra hudební stránky
nového muzikálu Michala Davida bylo velmi dlouhé a
obsahovalo spoustu zvláštních slov, které, to vím určitě,
souvisejí s technikou a počítačovým zajištěním
celé věci. Nechtějte ale po mně, abych plnila stránky
písmenky s čísly – jedno je jasné – není to
vůbec jednoduché ani laciné, ale výsledek bude stát
za to. Čili tou řečí, kterou mi to Michal David vysvětloval,
bude to TDTZPSSMT – Totálně dokonalé technické zázemí,
pro ….další vysvětlení, písmena a čísla už nevím,
vím ale, a to vám řeknu, jaký pocit jsem měla z toho
laskavého člověka před sebou – příjemný.
Co je nejtěžšího na tom,
realizovat muzikál?
Nejdřív musíte najít
dobré téma, které splňuje muzikálová kritéria, pak
musí mít hodně dobrou výpravu – výbornou scénu,
kostýmy, zvuk (v tomto případě nahrávku stočlenného
symfonického orchestru), doprovodnou projekci, pak musíte
najít spoustu peněz, výbornou reklamu a akce, které to
dokážou prodat. Pak stačí skvělý režisér, výborný
choreograf, textař, samozřejmě obsazení…
Ptala jsem se, co je na muzikálu
nejtěžší?
Tohle všechno je na muzikálu
to nejtěžší celé dohromady. Samozřejmě úplně nejtěžší
je to prodat.
Co je na muzikálu úplně nejlehčí?
(Nedám si pokoj)
Nejlehčí je si to vysnít,
prostě si říct, tak teď budu dělat muzikál.
Kdy jste začal snít o muzikálu?
Asi před pěti lety. Před
dvěma lety jsme na tom začali pracovat doopravdy. Zdeněk
Borovec se svou dcerou Lucií Stropnickou vymysleli scénář,
ale pan Borovec stihl bohužel jen sedm textů, takže ke
zdárnému konci to textově dovedl Lou Fanánek Hagen.
Je Filip Renč opravdu tak přísný
režisér?
Je. A je to tak úplně v pořádku.
Jinak by vznikl naprostý chaos. Bere v úvahu osvěžující
nápady herců, ale bez jeho vědomí si jen tak
improvizovat nemůžou, to bychom se nikam nedostali –
vznikl by pěknej blábol.
To Filip Renč vám “nedovolil”
účinkovat ve vašem muzikálu? Nechtěl jste si tam zazpívat
aspoň malinko?
Otázka mého účinkování
v Kleopatře se řešila hodně intenzivně. Nakonec
jsme dospěli k názoru, že už tak jsem jeden z producentů,
autor a vůbec jsem si to celé nějak tak vymyslel, že
ještě si v tom zpívat, už by bylo trochu moc. A
hlavně, mě to neláká. Nejsem nejlepší herec, spíš
bavič při svých koncertech. Určitě je tady spousta
interpretů, kteří dobře hrajou i zpívají.
V dnešní době plné muzikálů
je asi dost složité dát dohromady tým herců – zpěváků,
kteří nemají časové nebo smluvní závazky jinde?
S tím byl velký problém.
Ani ne tak v řevnivosti jednotlivých muzikálových
produkcí, ty se snaží vyjít si vstříc, ale právě v časové
vytíženosti interpretů. Třeba Martin Pošta musel odejít
z Monte Christa – toho nám Karel Svoboda uvolnil a
jsme mu za to vděčni, protože Pošta jako Caesar ( v alternaci
s Jiřím Helekalem) je skvělej. Větší problém s obsazováním
byl s mužskými rolemi – ženských bylo dost.
Podle jakých kritérií jste vybírali
Kleopatru?
Kromě hereckých, pěveckých,
estetických a lidských měřítek jsme sáhli po vyzkoušené
kvalitě – Bára Basiková a Ilona Csáková – to je
bez komentáře. Třetí Kleopatra je Monika Absolonová,
které jsem v hudebním růstu tak trošku pomáhal,
takže vím, co v ní je a že na to má.
CD nahrávka se šestnácti stěžejními
hity muzikálu Kleopatra bude na trhu společně s premiérou
– tedy koncem února.
Když posledních pár měsíců žijete
přípravami Kleopatry, znají vás ještě doma?
Jsem tady opravdu spoustu času,
ale moje žena se tu stará o ekonomiku, takže pracujeme
na stejné věci ve stejné budově, a tím se často potkáváme.
Horší je to s dcerou, která musí mít pravidelný
režim, takže s ní nejsem tak často, jak bych si přál,
ale věřím, že jí to někdy na jaře, až opadne to
vstupní šílení, vynahradím, dokonce se pak chystáme
na dovolenou.
Takže si pak dopřejete volno až do
příštího nápadu na muzikál? (Ironická otázka s překvapivou
odpovědí)
Nový muzikál už máme
vymyšlený, budou to Tři mušketýři – udělaný
takhle velkovýpravně by měl tady nastoupit tak za dva
roky po uvedení Kleopatry. Takže už je jasné, když se
dílo vydaří a vydělá, nemusí mít nikdo starost, že
z toho zbohatneme – finance se zase přelijí do
vzniku Tří mušketýrů.
O čem se kolem Kleopatry málo mluví
nebo málo ví?
Máme dokonalou zbroj,
kterou dělal Petr Nůsek. Skutečné zbraně podle originál
dobových egyptských a římských receptur, se kterými
tenhle člověk učí herce i zacházet. On dělal zbraně
i do Romea a Julie - člověk, o kterém se málo mluví,
ale bez něj by těžko vznikal historický muzikál.
Nejen, že zbraně vyrobí, ale učí interprety s nimi
manipulovat, a to jsou velmi těžké zbraně, které používají
hlavně tanečníci při svých kreacích, takže představte
si to, tančit s tří kilovým mečem v ruce…
To hrozí i možnými úrazy?
Zatím to byla jedna tanečníkova
paže zlehka natržená o hřebík, ale dopadlo to dobře.
Tak my moc přejeme muzikálu Kleopatra,
aby neutrpěl žádné horší šrámy…
ptala se Milena Pekárková
foto Michal Škvor
